Ty ženy

Joo, jak ty ti život změní, stačí, když se pousmějí, a ty stojíš v oněmění, od rána až do setmění, nekonečné celodenní snění, kdy zůstáváme uvězněni, v labyrintu, kde východ není.

A pak přijde probuzení, necítíš nic, jen lehké chvění, a hořkou bolest odcházení, když ti tiše pláče na rameni, hledající odpuštění, stejný příběh, stejné dění, jen tváře herců se tu mění.

Co takhle návod nebo pár rad, jak ty partie s vámi hrát, a nedostat hnedka mat, vždyť člověk vás má hrozně rád, jako otec, syn, milenec, kamarád, a vždy tu bude při vás stát, připraven vám své srdce dát.