Zpověď jednoho kluka

Jsem malý kluk který často brečí a co se hodně bojí bubáků ve skříni když je zhasnuto v předsíni škrrrra slyším divný zvuky a co když vypadne mi z ruky můj plyšový medvídek ahoj jmenuju se Davídek na tátu mám málo vzpomínek odešel dřív než jsem uměl říct prosím tati nechoď pryč bojím se tu zůstat sám s mámou, která v noci nahlas pláče a přes den má plnou hlavu práce aby nakrmila svoje ptáče co se bojí zpívat v oblacích lítat a do očí se dívat když s někým mluví

bojím se ptát abych nevypadal hloupě a nezůstal sám v koutě už vím naučím se nahlas smát protože smutný lidi nemá nikdo rád

čau budeme si hrát na to že seš můj kamarád? hej ty budeš moje holka? nein? za trochu pozornosti šel bych světa kraj klidně na mě křič jak to tví rodiče dělávaj hlavně nechoď pryč vždyť je první máj a já se zase bojím zůstat sám

už jsem větší kluk a vyrostl i můj žal za poslední čtyři roky jsem čtyři lidi pochoval tak jsem chlastal mrdal fetoval svůj život jsem riskoval proč by ne když nechtěl jsem tu být však stále velkej srab na to dobrovolně odejít

a zas o něco starší jsem na procházce peklem potkal mezi rýmy mé démony co tančí s tvými

Antikristýna co má čarovný hlas ukrad jsem si tě domů kde si rány budem lízat spolu

Však ten spalující strach že opustíš mě zas jako všichni ostatní je k zbláznění otvírám Pandořinu skříň a všichni bubáci z ní vyletí nastal konec dní je tu nekončící noc kdy tvou lásku zabíjím přes to všechno mi přijdeš na pomoc a já v klidu zase spím tam vedle tebe kde našel jsem klid naše soukromé nebe kde už se nebojím být sám sebou

malého kluka v zrcadle objímám tak neplakej a neboj se už je na čase abys byl její muž.